Historie města ležícího nedaleko Korintské šíje sahá až do začátku 1.tisíciletí př.n.l. Tehdy bylo pod horou Akrokorinthem založeno město, které bylo již v 8.století př.n.l. vývozcem vysoce ceněné keramiky a v 7.století se stalo centrem významné námořní říše, jejíž moc se opírala o osady rozmístěné podél severozápadního pobřeží Řecka až po vstup do Jaderského moře. Nejvýznamnější korintskou osadou byla Kerkyra (dnes nazývaná Korfu), založená na stejnojmenném ostrově v roce 733 a nejproslulejšími se staly sicilské Syrakusy, založené rovněž v roce 733. Kolonizační aktivita Korinťanů byla motivována jejich obchodními zájmy a ty byly určovány výhodnou polohou města při dvou mořích - Egejském a Iónském - se dvěma přístavy (Kenchereai na východě a Lechaion na západě). Obchodní význam se zvýšil zejména poté, co dal kolem roku 600 př.n.l. tyran Periandros zbudovat tzv. diolkos, zvláštní vlečnou dráhu s kamennými kolejemi pro kola podvozků, na nichž soumaři přetahovali lodi i s nákladem od jednoho moře k druhému (zbytky diolku jsou dobře viditelné z lodí projíždějících Korintským průplavem). Hospodářské zájmy přivedly Korint brzy do třenic s jinými řeckými městskými státy, zejména s Athénami.. Politicky bylo město členem peloponéského spolku a jeho konflikt s někdejší korintskou osadou Kerkyrou se stal v roce 435 př.n.l.jedním z podnětů peloponéské války. Korint vzkvétal hospodářsky i za doby helenistické, kolísal však střídavě mezi Makedoňany a achajským spolkem, až jej v roce 146 př.n.l.po porážce achajského spolku zničili Římané. V roce 44 př.n.l. bylo město obnoveno Juliem Caesarem a rychle dosáhlo značného rozkvětu jako správní středisko provincie Achaia. Již v první polovině 1.století n.l. zde vznikla agilní křesťanská obec, v níž pobýval apoštol Pavel. V roce 67 se císař Nero neúspěšně pokusil o prokopání Korintské šíje. Město bylo ve středověku několikrát zničeno zemětřesením, na sklonku starověku a ve středověku pak často trpělo nepřátelskými vpády. I tak se udrželo na stejném místě až do roku 1858, kdy bylo zemětřesením znovu rozbořeno a kdy vznikl nedaleko odtud Nový Korint.
Areál sterého Korintu je dnes oázou klidu, v níž už nic neneznačuje, že šlo údajně o město s nejméně 300 000 obyvateli. Dnes jsou zachovány hlavně komplexy staveb z římského období, nad nimiž čnějí zbytky archaického Apollonova chrámu z 6.století př.n.l. Do archeologického areálu se vstupuje po antické cestě, vedoucí od starověkého přístavu Lechaion (dnešní Lecheo), lemované troskami různých staveb. Cesta vede na rozlehlou agoru o rozměrech 255x127 m. Na jihu ji ohraničuje Jižní stoá, sloupová síň 105m dlouhá, před níž se nacházely krámy obchodníků a řemeslníků a za ní pak další stavby různého určení. Na západní straně agory byly odkryty základy pěti menších svatyní, za nimi byla rovněž řada obchodních místností a na vyvýšeném místě vzadu stál velký římský chrám Oktaviin. Ještě před ním je vpravo vstup do místního muzea, jehož exponáty představují instruktivní průřez korintskou uměleckou historií od raných prehistorických počátků až do raného novověku. Bohatá je zejména expozice keramiky a plastiky. Jihovýchodně od agory je Apollonův chrám. Zachovalo se z něho sedm dorských sloupů, v nové době znovu vztyčených, a několik dalších fragmentů. Sloupy jsou z jednoho kusu a chrám jich měl po délce 15, po šířce 6. Západně od chrámu najdeme antické divadlo a menší římský ódeion stejně jako starověkou studnu s pramenem Glauké s celou řadou dalších trosek.
Zajímavá je určitě i návštěva hory Akrokorint, která je od Starého Korintu vzdálena asi 5km. Jsou tu zbytky helenistické věže a stojí tu také křížácká brána ze 14.století. Na vrcholu stával chrám bohyně Afrodity, jejíž služebnice (bylo jich údajně asi tisíc) provozovaly chrámovou prostituci. Odtud je nádherný výhled na severní Peloponés a Korintský záliv.


Už římský císař Nero se v 1.století n.l. zabýval myšlenkou spojit Egejské a Iónské moře průplavem, ale tehdy ještě neuspěl. Korintský průplav byl vyhlouben až v letech 1882-1893. V některých pasážích bylo nutno kopat až do hloubky 80m tak, aby hloubka vody v průplavu dosahovala alespoň 8m. Celková délka této obrovské "jámy" činí 6300m. . Peloponés tak dnes spojují s pevninou tři mosty - dva silniční, po jednom z nich vede dálnice z Athén do Patrasu a jeden železniční. Při pohledu z mostu se průplav díky své hloubce jeví velmi úzký a tak se ani nechce věřit, že jím mohou proplouvat lodi až o výtlaku 10 000t .