Korfu

Jeden z nejsevernějších ostrovů v Iónském moři má rozlohu 592 km2 a žije na něm 90 000 obyvatel. Je to významné turistické středisko s mírným klimatem a řadou nádherných pláží. Bývá ztotožňována se Scherií, ostrovem Fajáků v Homérově Odysseji, výraznější mykénské osídlení se zde však nedá prokázat. V 8.století př.n.l. se tu usazují řečtí kolonisté z Korintu, a ti později sami zakládají dále na severu vlastní osady. Patřil mezi ně např. Epidamnos (dnešní Durrës v Albánii) nebo Korkýra Melania (Černá Korkýra), dnešní Korčula v Chorvatsku. Snaha Kerkýřanů udržet se nezávislými na Korintu vedla k častým konfliktům, ve druhé polovině 5.stletí př.n.l. stálo toto vzájemné soupeření u zrodu tzv. peloponéské války. V pozdějších dobách se na Kerkyře vystřídalo mnoho cizích vládců: Sparťané, Athéňané, Mekedoňané, Syrakusané, épeirský král Pyrrhos, illyrští piráti, Římané, Byzantinci, Benátčané, neapolitánci, Francouzi, byla též společným turecko-ruským protektorátem a nakonec skončila pod britským panstvím. teprve v roce 1864 byl ostrov připojen k novodobému řeckému státu. Začátkem 20.století se Korfu vyvinul v jedno z nejmondénnějších turistických středisek, navštěvované dokonce evropskými monarchy a šlechtou.
Dlouhý tvar ostrova s celou řadou přitažlivých zátok poskytuje k rekreaci asi 200 km pobřeží - od žídného místa není moře vzdáleno více než 10 km. Správním střediskem je město Korfu (34 000 obyvatel). Má dvě pevnosti, obě benátského původu - starší (Starý hrad) ze 14.stletí a mladší (Nový hrad) ze 17.století. Starý hrad je od souše oddělen příkopem a tvoří výraznou dominantu, zdaleka viditelnou z moře. Jsou tu i dva přístavy. Východní měl větší význam ve středověku, ale dnes je námořní ruch soustředěn do Severního přístavu pod Novým hradem (1).

mapa města Korfu

Od přístavního mola lze vystoupat do Benátské brány (2) v opevnění Nového hradu a do úzkých uliček starého města, které jsou směsicí nejrůznějších stavebních slohů. Mezi veřejnými budovami upoutá pozornost katedrála - metropolistní chrám Mitropolis (3) a několik starých kostelíků, dále radnice (4), benátské divadlo (5) z konce 17.století, obytné domy benátského, ale i jihoitalského stylu, a zejména pak chrám sv.Spyridona (6) z 16.století. V rozsáhlém parku Esplanade (7) styl staveb najednou nabývá francouzských i anglických rysů z první poloviny 19.století. Severní stranu parku uzavírá někdejší královský palác (8), proměněný dnes v muzeum asijského umění (s bohatými východoasijskými exponáty). Západním směrem se za úzkým příkopem otvírá vstup do Starého hradu (9). Je z něho daleký rozhled až k pobřežní linii albánské a řecké pevniny. Po nábřeží lze jižním směrem dojít k archeologickému muzeu (10) se vzácnými exponáty archaické plastiky. mezi nimi vyniká fragmentární štít Artemidina chrámu ze začátku 6.století př.n.l. s hlavou Medúzy (trosky chrámu byly odkryty asi 2 km jižně od dnešního centra) a kamenná lví plastika Menekratova náhrobku z konce 7.století, jehož kruhová spodní část (11) stojí dodnes na svém místě nedaleko nábřežního korza a nese na sobě jeden z nejstarších veršovaných řeckých nápisů. stejným směrem leží také zalesněná výšina Kanoni s někdejší kerkyrskou akropolí, které se dnes říká Paleopolis (14). Tady byly kromě zbytků Artemidina chrámu odkryty také ruiny starověkých staveb.
O tři kilometry dále na jih leží pod výšinou Kanoni v lesnaté zátoce dva ostrůvky: Vlachernes s klášterem Bohorodičky (s pevninou je spojen úzkou hrází) a Pondikonisi (Myší ostrov) s kapličkou Spasitele. nedaleko je zámeček Achillion (15), postavený původně pro rakouskou císařovnu Alžbětu. Po její smrti jej koupil německý císař Vilém II. a dnes je tu kasino. Jižně odtud začíná dlouhá písečná pláž, posetá hotely a rekreačnímu zařízeními.